Když jsem kráčela po dlážděné cestičce, uviděla jsem na dvoře třicátníka s dítětem, jak ulamuje zelené větvičky.

Když jsem se k nim přiblížila, muž mě uviděl, nechal všeho, co zrovna dělal, a pozdravil mě. „Dobrý den!“

Oplatila jsem mu úsměv. „Dobrý den!“

Dítě vypadalo, jako by se sotva naučilo chodit. Jakmile mě ten malý chlapec uviděl, pustil se muže a vrávoravě se ke mně rozběhl. Působil jako v