„Co když se neomluvím?“ Potlačila jsem svůj vztek a podívala se mu přímo do očí. Zírali jsme jeden na druhého a já před jeho chladným pohledem neucouvla.

Zamračil se a sevřel své tenké rty. Do okolního vzduchu se vplížil chlad. „Byl v Hazelině baru v posledních dnech klid?“

Zděsila jsem se. Byla to výhrůžka. Ten muž na mě skutečně použil tak podlou metodu, aby mě donutil k omluvě Sienně?

Zvedla js