Při té otázce jsem ztuhla. Zdálo se, že Damian část toho zaslechl. „Jak to myslíš?“ Dělala jsem, že nechápu, a odpověděla s pocitem viny.

Když jsem viděla, jak se ke mně blíží, zpanikařila jsem a nevěděla, co dělat. Chránila jsem si břicho a zamračila se. „Uf, bolí mě břicho!“

Pak jsem si dřepla.

Damian se zarazil a pak přešel ke mně. Vytáhl mě na nohy a se zamračeným výrazem pronesl: „Jedeme do n