Kvůli úmornému vedru z předchozích dnů se venku náhle strhla bouřka doprovázená hromy a deštěm.

V koupelně vládlo hrobové ticho a já si myslela, že Damian zuří, ale po chvíli jsem si uvědomila, že tomu tak není.

Uklidnil se, ovládl se a pak řekl: „Dobře si odpočiň.“

Poté se prostě otočil a odešel.

Damianovy emoce se objevovaly a mizely bez ladu a skladu.

Když přišla Hazel, pořád jsem zírala do prá