Damianův hlas zněl chraplavě. „Mám tě pustit? Rozčílila jsi mě schválně, protože jsi chtěla, abych ti přesně tohle udělal, ne? Copak? Nejsi snad ráda?“

„Damiane, jestli to dítě nechceš, můžeš mi to říct prostě narovinu. Nemusíš dělat pořád to samé dokola, jen abys mě donutil jít na potrat.“ Uklidnila jsem se. Hluboko v srdci jsem totiž věděla, že se mu nedokážu ubránit.

Damian se pomalu zastavil.