Damian stál na místě a upíral na mě zrak. Nedokázala jsem z něj vyčíst žádné emoce, ale mohla jsem hádat, že to nebylo nic dobrého.

„Už jsi to pořádně promyslela?“

Kývla jsem na něj. „Ano!“

„Co přesně chceš?“ Damian se na mě díval s klidným výrazem. Dokonce jsem si myslela, že mou náladovost prostě jen snáší.

Trochu jsem se uvolnila a prohlásila: „Nechci vůbec nic. Jen doufám, že tohle dítě s tebo