Damian ke mně omámeně vzhlédl. „Už jsi jedla?“

Přikývla jsem a neubránila se povzdechu. Zdálo se, že Damian vypil víc než obvykle. Vstala jsem, abych mu nalila sklenici vody, ale on mě zadržel.

Stáhl mě k sobě na klín, přimhouřil oči a zmateně se zeptal: „Kam jdeš?“

„Jdu ti nalít sklenici vody!“ Proč v tuhle chvíli vypadal jako takové dítě?

Damian přikývl. „Půjdu s tebou!“ Postavil se, ale ztratil