Ostrá zářivková světla nemocniční chodby nad nimi bzučela a vrhala příkrou zář na vyleštěnou linoleovou podlahu. Tessa během chůze upírala zrak přímo před sebe. Sterilní pach dezinfekce ji pálil v nose, ale nijak to nepomohlo rozehnat tu dusivou mlhu, která se jí usazovala v mysli. Věděla, že její příběh nemá šťastný konec. Kdyby ho teď prosila, jen by zničila ty křehké zbytky hrdosti, které jí ještě zbývaly.

Navzdory tomu, že jí před několika hodinami vynesl rozsudek smrti nad jejich manželstvím, Desmond hladce vklouzl zpět do role nesmírně oddaného manžela. Vedl ji k recepci, jeho ruka lehce spočívala na kříži jejích zad. Postaral se o její lékařskou registraci, svižnými tahy pera vyplnil potřebné papíry a zaplatil poplatky. Dělal to všechno s nacvičenou lehkostí muže, kterému na ní hluboce záleželo. Byl to paradox, kvůli kterému měla Tessa chuť křičet.

Uvedl ji do tiché ordinace. Gastroenterolog při jejich příchodu vzhlédl od svých desek.

„Pane doktore, mou ženu bolí břicho,“ řekl Desmond hlasem dunícím upřímnými obavami. „Můžete se prosím podívat, jestli něco není v pořádku?“

Lékař Desmonda na krátkou vteřinu pozoroval, než pokynul ke dveřím. „Počkejte prosím venku, pane. Potřebuji ji vyšetřit.“

Než Desmond ucouvl, natáhl ruku. Jeho prsty zavadily o Tessino rameno v uklidňujícím poplácání. „Neboj se,“ zamumlal tiše. „Budu hned venku.“

„Dobře,“ zašeptala Tessa. Okamžitě sklonila hlavu. V okamžiku, kdy za ním cvakly těžké dřevěné dveře, jí uklouzla horká slza. Rychle ji setřela hřbetem své třesoucí se ruky, odmítajíc ji nechat dopadnout.

„Vyhrňte si košili, prosím,“ přikázal doktor a stáhl si z krku studený stetoskop.

Tessa poslechla. Břicho měla skutečně trochu vypouklé a bolelo ji tupým tepáním. Vzhledem k tomu, že Desmond už tu drahou konzultaci zaplatil, řekla si, že to vyšetření může rovnou vydržet. Doktor jí přitiskl mrazivý kov na kůži a metodicky s ním přejížděl po jejím břiše.

Po minutě se doktor odtáhl. Sáhl po jejím zápěstí a přitiskl jí dva prsty na tep. Dlouhou chvíli tam stál a analyzoval ten stálý rytmus.

„Neslyším žádné zjevné problémy s vaším trávicím traktem, takže žaludek by měl být v pořádku,“ zkonstatoval a spustil ruku.

„Chápu,“ odvětila Tessa plochým a mrtvým hlasem. V hrudi jí vyrašila dutá bolest. Zasáhlo ji drsné prozření: po dnešku už ji Desmond do nemocnice nikdy nedoprovodí. Až jí bude příště špatně, bude sedět v čekárně úplně sama.

Doktor vzal do ruky pero. „Kdy jste měla poslední menstruaci?“

„Cože?“ Tessa zamrkala a prudce zvedla hlavu, aby se na něj podívala. „Proč se na to ptáte?“

Doktorových rtů se dotkl jemný, povzbudivý úsměv. „Ačkoli jsem na gastroenterologickém oddělení, jsem docela zběhlý i v alternativní medicíně, mohu-li to o sobě říct.“

„Prosím?“

„Podle vašeho tepu a vašich příznaků byste mohla být těhotná.“

Ta slova visela ve vzduchu, těžká a dusivá. Tessina reakce byla okamžitá. Naprostá absurdita toho prohlášení jí na tváři vykouzlila trpký, dutý úsměv. Byl to úsměv zbavený veškerého tepla nebo naděje.

„To je nemožné,“ pronesla suše, zatímco se její hlas měnil v popel. „Jsem neplodná. Navzdory tomu, že jsem dva roky brala nekonečné dávky léků, se nedostavily žádné výsledky.“

Doktor se zamračil a naklonil se na židli dopředu. „Neplodná? Je to kvůli vaší celkové fyziologii, nebo kvůli velikosti vaší dělohy? Asi bych vás měl vyšetřit mnohem podrobněji.“

„Děkuji vám, pane doktore,“ přerušila ho chladně Tessa a stáhla si košili. „Ale to není potřeba.“

„Váš manžel vypadá, že vás velmi miluje,“ naléhal doktor soucitným a nabádajícím tónem. „Ještě se nevzdávejte naděje. Mít dítě dokáže se zlepšením vztahu divy a vaši příbuzní k vám možná nebudou chovat takovou neúctu, jakmile jim dáte dědice.“

Tessa zavrtěla hlavou a zírala na holou zeď za doktorem. Jen ona znala tu ponižující, ubohou realitu své situace. Kdyby ji Desmond skutečně miloval, požadoval by dnes ráno rozvod?

„Mám vám napsat žádanku na kontrolní vyšetření na gynekologickém oddělení?“ zeptal se doktor s perem vznášejícím se nad receptářem.

„To je v pořádku, pane doktore,“ řekla Tessa a její slova prořízla tichou místnost jako čepel. „Stejně se budeme rozvádět.“

Doktor se odmlčel a zhluboka si povzdechl. „Nuže, každá rodina si musí projít svými zkouškami. Pro dva lidi není nikdy snadné budovat si společný život. Pokud není rozvod absolutně nutný, neměla byste do něj spěchat. Lékařská technologie je dnes velmi pokročilá. I když tradiční medicína nefunguje, vždy můžete vyzkoušet umělé oplodnění.“

Ta fráze roztříštila její pečlivě udržovaný klid. Umělé oplodnění. Samotný ten návrh ji udeřil do hrudi tupou silou. Zatajil se jí dech. Zaryla nehty do dlaní a zoufale se snažila zadržet slzy.

Myšlenkami se vrátila k nespočtu situací, kdy toto téma s Desmondem nadhodila. Prosila ho, nabízela mu různé kliniky a různé metody. Desmond pokaždé rezolutně odmítl. Vždy celou konverzaci ukončil pevnou, neústupnou výmluvou: jednoduše nemá rád děti.

Jak tak seděla na šustivém papíře vyšetřovacího lůžka, konečně jí svitla ta zničující pravda. To zjištění bylo ponižující. Jeho odmítnutí nikdy nemělo nic společného s tím, že by neměl rád děti. Prostě s ní nikdy nezamýšlel strávit zbytek života. Možná tenhle rozvod plánoval už od samého začátku. Proč by vůbec souhlasil s tím, že bude mít dítě se ženou, které se plánoval zbavit?

Tessa sklouzla z vyšetřovacího lůžka, nohy měla jako z olova. Vyšla z ordinace a rozrazila těžké dveře.

„Co řekl doktor?“

Desmond jí okamžitě vstoupil do cesty, obočí stažené k sobě v obraze předstíraných, mírných obav.

„Nic to není,“ zamumlala Tessa a vyhýbala se jeho pohledu. „Zlepší se to, až si trochu odpočinu.“

Desmond natáhl ruku a jeho prsty ji láskyplně štíply do tváře přesně tak, jak to dělával vždycky, když ji káral. „Říkal jsem ti, ať nejíš tolik zmrzliny,“ pokáral ji tiše. „Vždycky jsi to ty, kdo trpí bolestmi, když onemocníš.“

Na prchavou vteřinu kvůli tomu důvěrně známému gestu měla chuť opřít se do jeho dlaně. Tessa se ze všech sil snažila vyloudit na tváři uklidňující úsměv. Ale ta křehká, hřejivá iluze se v mžiku rozplynula. Její oči sklouzly za Desmondovo široké rameno a spočinuly na elegantní, dokonale vyrovnané postavě stojící jen několik stop od nich.

Tessu to zasáhlo jako brutální šok z ledové vody. Dech jí zamrzl v plicích. Chladně zírala na muže stojícího před ní.

Desmond vycítil tu drastickou změnu v jejím chování a otočil hlavu, sledujíc její pohled. Podíval se zpět na Tessu a nabídl jí nenucené vysvětlení. „Sloane byla poblíž.“

„Dlouho jsme se neviděly, Tesso.“

Sloane Mercerová přistoupila blíž a z každého jejího pohybu čišela až chorobná ladnost. Měla na sobě padnoucí značkový trenčkot a vlasy upravené do nenucených, lesklých vln. Došla přímo po Desmondův bok a s nacvičenou lehkostí zkrátila vzdálenost mezi nimi.

Když tak stáli bok po boku, vypadali bezchybně. Pohledný, bohatý muž a úchvatná, sofistikovaná žena. Byli dokonalý pár, přesně jako před třemi lety. Při pohledu na tento jako z obrázku vystřižený pár se Tesse zvedl žaludek. Kvůli té obrovské propasti si připadala jako ubohý, ošklivý klaun, neschopný v jejich zářivé přítomnosti byť jen zvednout těžkou hlavu.

„Slyšela jsem od Desmonda, že se necítíš dobře, tak jsem se přišla podívat, jak na tom jsi,“ pokračovala Sloane a vykouzlila zářivý, přeslazený úsměv. Natáhla ruku a ležérně zahákla svou pěstěnou ruku do Desmondovy paže. „Jak proběhlo vyšetření? Je všechno v pořádku?“

„Jsem v pořádku.“ Tessa ta slova protlačila přes pevný knedlík v krku. „Kdy ses vrátila?“

„Dnes ráno,“ odpověděla Sloane jasně. „Desmond mě vyzvedl na letišti.“

Dnes ráno. To odhalení se Tesse rozléhalo v mysli, ohlušující a kruté. Vrátila se dnes ráno. A přesně toho samého rána se Desmond najednou rozhodl, že nemůže čekat už ani jediný den, aby požádal svou ženu o rozvod.

Desmond přenesl váhu a pokusil se vymanit ruku ze Sloanina sevření, ale ona se držela pevně. Nepustila ho. Místo toho Sloane naklonila hlavu a nasadila povýšený tón sladké starosti.

„Tesso, kam půjdeš po rozvodu?“ zeptala se Sloane a její hlas se nesl tichou chodbou. „Pořád ráda maluješ, že? Mám ve městě spoustu přátel a jeden z nich provozuje uměleckou galerii. Chceš, abych tě s ním seznámila kvůli práci?“

Pod bezchybnou slupkou sesterské péče se skrývala nehorázná urážka. Sloane s ní mluvila povýšeně, nabízela jí podřadnou práci, aby se ujistila, že Tessa nebude po rozchodu muset uboze spoléhat na Desmondovy peníze.

„Sloane, měla by ses vrátit do hotelu,“ skočil jí do řeči Desmond. Napětí, které z Tessy vyzařovalo, bylo hmatatelné a on jasně cítil tu trapnost houstnoucí ve vzduchu. „Já odvezu Tessu domů.“

„Ach, vždyť jsme tu všichni přátelé. Není se čeho bát,“ odbyla Sloane jeho návrh mávnutím volné ruky. „Prostě odvezeme Tessu domů společně.“

„Sloane...“ varoval ji Desmond tiše.

„Desmonde, odjela jsem ze země na tři roky a tolik věcí se tu změnilo,“ řekla Sloane a její hlas klesl do jemného, zranitelného tónu. Přitiskla se k němu ještě blíž. „Nechci být sama.“

„O čem to mluvíš? Tví rodiče na tebe stále čekají doma.“

Sloane se k jeho paži přimkla pevněji a opřela se mu o bok. „Chci, abys mě odvezl domů ty,“ přemlouvala ho a z jejího hlasu čišelo nestoudné, nehorázné flirtování přímo před jeho vlastní manželkou. „Nechci jet domů sama. No tak... Desmonde.“

Sledovat, jak se k sobě chovají s takovou uvolněnou intimitou, bylo pro Tessu jako zubatý nůž pomalu se otáčející hluboko v její hrudi. Stále byli zákonitě svoji. Inkoust na rozvodových papírech ještě ani neexistoval a její manžel už přímo před ní vyhovoval požadavkům jiné ženy.

Desmond se nad tím veřejným divadlem mírně zamračil. Rozhlédl se po chodbě, čelist se mu zatnula. Ale nakonec před Sloaninými požadavky kapituloval. Obrátil svůj bezmocný pohled k Tesse.

„Možná bychom mohli odvézt domů nejdřív Sloane, Tesso?“ navrhl.

„Můžete jet,“ odvětila ploše Tessa, nehty se jí zaryly hlouběji do dlaní. „Není mi dobře, takže nejedu.“

Neměla sebemenší touhu sdílet s nimi stísněný prostor auta. Stejně tak neměla chuť čelit své tetě a strýci. Její širší rodina se k ní poslední tři roky chovala jako k nestydaté prospěchářce, která ukradla Desmonda, zatímco si Sloane v zámoří budovala kariéru. Manželství zprostředkovali starší z rodiny, když Desmondův dědeček kriticky onemocněl. Sloane utekla ze země, aby se tomuto závazku vyhnula, a nechala Tessu, ať si to odskáče a vezme si muže, který ji nemiloval. Přesto byla Tessa v jejich očích vždycky tím padouchem.

„Proč nenecháš svého osobního asistenta Gideona, aby ji odvezl zpátky?“ naléhala Sloane a v očích jí svítil triumf. „Byla jsem pryč tak dlouho a mám toho s tebou tolik k hovoru. Ani nevíš, jak moc jsem tam venku ty poslední tři roky trpěla.“

Desmond se na Tessu podíval, ve tváři se mu mísila vina a rezignace. „Zůstaň tu chvilku,“ řekl jí nenuceně a v jediném okamžiku ji odhodil. „Pošlu sem Gideona, aby tě vyzvedl.“

„Jasně.“ Tessa se kousla do vnitřní strany tváře, aby skryla třesoucí se ret, a odvrátila zrak.

Když spolu v minulosti chodili ven, nikdy ji nenechal samotnou. Vždycky se ujistil, že je v bezpečí. Ale teď, když se na scénu vrátila Sloane, už Tessa evidentně nebyla jeho prioritou.

„Ach! Zapomněla jsem si kabelku dole v přijímací hale!“ vyhrkla najednou Sloane a ruka jí vylétla k ústům v přehnané úzkosti. „Mám v ní nějaké velmi důležité věci! Můžeš mi pro ni dojít, Desmonde?“

„Jasně, dojdu pro ni,“ souhlasil Desmond bez zaváhání. Otočil se na podpatku a zamířil k výtahům, nechávaje ty dvě ženy samotné.

Tessa chtěla odejít. Ve chvíli, kdy Desmondova široká záda zmizela za rohem, věděla, že zapomenutá kabelka byla jen příhodná lež. Sloane ho poslala pryč úmyslně.

„Promluvme si, Tesso.“

Sloanina ladná, sladká fasáda opadla vteřinu poté, co osaměly. Agresivně vstoupila do Tessina osobního prostoru. Její ruka vystřelila a zlomyslným stiskem popadla Tessinu paži. V jejím doteku nebyl žádný cit; její ostré nehty se zaryly přes látku Tessina rukávu a jednoznačně jí měly způsobit fyzickou bolest.

„Nesahej na mě,“ varovala ji Tessa a její hlas klesl do nebezpečného šepotu.

„Páni. Začínáš být pěkně drzá,“ ušklíbla se Sloane. Její krásná tvář se zkroutila do odporného, arogantního šklebu, odhalujíc její pravou, zkaženou povahu. „Muselo to být tak skvělé, nechat se poslední tři roky oslovovat jako paní Carlisleová. Nakonec ale musíš vrátit, co jsi ukradla, nemyslíš?“

Tessa se odmítala nechat šikanovat ženou, která před třemi lety právě toto manželství opustila, a prudce vytrhla svou paži. Její náhlý, prudký pohyb zlomil Sloanino bolestivé sevření. Tessa zůstala stát na svém místě, s napřímenou páteří a chladně zírala zpět do zlomyslné tváře své sestřenice.

„Zdá se, že máš čím dál ostřejší jazyk,“ odsekla chladně Tessa.