"Co to má znamenat? Vy se se mnou snažíte hádat taky?!" zaječela Margot a vyskočila ze svého plyšového sametového sedadla. Obličej se jí zalil skvrnitou, zuřivou červení, když vrhala vražedné pohledy na starší hospodyni.

Tessa vyskočila na nohy a srdce jí bušilo o žebra. Nemohla dopustit, aby paní Higginsová nesla hlavní nápor Margotina hněvu. "Prosím, nezlobte se," prosila tiše Tessa se sklopeným zrakem. "Proberu to s Desmondem a postarám se o to."

Aniž by zaváhala jedinou vteřinu, Tessa se otočila a natáhla se po stříbrném podnosu v chvějících se rukou paní Higginsové. Zvedla porcelánovou misku plnou odporného, tmavého léku na plodnost. Štiplavý pach ji pálil v chřípí, ale přiložila okraj ke rtům a jedním souvislým douškem tu hořkou tekutinu do sebe kopla. Hustá břečka jí pokryla hrdlo a zvedla jí žaludek, přesto ze sebe nevydala jedinou stížnost.

Když zuřící starší žena viděla Tessinu submisivní poslušnost, zhluboka se nadechla a její strnulý postoj se o zlomek uvolnil. "Nepijte jen samotné léky," odsekla Margot a upravila si hedvábný šál. "Pokud vaše tělo nebude dostatečně silné, nedokážete své dítě ani ochránit. Zařídila jsem vám akupunkturu. Pošlu vám adresu. Ať vás paní Higginsová doprovodí."

"Dobře," zamumlala Tessa. Neodvážila se odmlouvat.

Poté, co Margot odsvištěla z velkolepého obývacího pokoje, těžké napětí ve vzduchu konečně opadlo. Paní Higginsová si dlouze povzdechla a sáhla do kapsy zástěry. Rozbalila malý kousek ovocného bonbonu a vtiskla ho Tesse do dlaně.

"Milostpaní, měla byste panu Desmondovi o své situaci opravdu říct," zašeptala hospodyně s očima plnýma smutku.

Tessa si vložila sladký bonbon do úst a snažila se zahnat přetrvávající hořkost. "Dělá to jen pro naše vlastní dobro. Nemá žádné zlé úmysly. Jen chce, abychom měli brzy dítě."

Paní Higginsová se zamračila a pohlédla na hodiny na zdi. "Tedy, to odpolední sezení?"

"Pojďme. Pokud nepůjdeme, bude zase protivná. Není pro ni dobré, aby byla neustále tak podrážděná."

O hodinu později se Tessa ocitla vleže na strohém, neúprosném lékařském lůžku v exkluzivní soukromé klinice. Na její křehkou postavu dopadala ostrá zářivková světla. Když se dlouhá, specializovaná stříbrná jehla zabořila hluboko do jejího bledého masa, unikl jí ze rtů ostrý vzdech. Její tělo se otřáslo intenzivní, mučivou bolestí.

Lékař vedle ní metodicky upravil hloubku průniku. Jeho výraz zůstal stoický; ošetřoval už nespočet žen v naprosto stejné pozici. "Buďte trpělivá," řekl chladným, odtažitým tónem. "Mnoho žen prochází tím samým. Všechno bude v pořádku, až budete mít dítě a vaše tělo se uzdraví."

"Dobře," zašeptala Tessa. Pevně sevřela čelist a zaťala zuby tak silně, až ji bolely. Na čele jí vyvstal studený pot a stékal jí po spáncích. Pevně zavřela oči, zoufalá snahou vytěsnit tu sterilní místnost.

Snažila se sama sebe přesvědčit, že toto fyzické trýznění není jen proto, aby uchlácholila tyranské Carlisleovy. Musela svou neplodnost vyléčit kvůli sobě samé. Jakmile bude nevyhnutelný rozvod s Desmondem dokončen, možná se ve vzdálené budoucnosti provdá za někoho jiného. Chtěla jednoho dne chovat v náručí vlastní dítě. Tuhle bolest podstupovala pro svou vlastní budoucnost.

Paní Higginsová stála na kraji postele, s hlubokou starostí ji pozorovala a měkkým ručníkem jemně otírala vlhký pot z Tessina čela. "Když se na to nebudete soustředit, to píchání nebude tak bolet. Přemýšlejte o tom, co byste dnes večer chtěla jíst, milostpaní. Udělám vám všechna vaše oblíbená jídla."

Tessa ze sebe donutila vydat slabý, napjatý úsměv a chytala se toho rozptýlení. "Chtěla bych dušenou vepřovou panenku. A smažené kuře ve sladkokyselé omáčce."

"Jistě, udělám to pro vás všechno."

Navzdory utěšujícím slovům Tesse z koutku oka vyklouzla horká slza. Ta mučivá bolest vyzařující jejím břichem byla téměř nesnesitelná. Slyšela zvěsti, že umělé oplodnění zahrnuje ještě větší jehly a horší agónii. Přesto se fyzické daně nebála. Kdyby byl Desmond ochoten mít s ní dítě, čelila by jakémukoli mučení.

Rty se jí dotkl hořký, sebekritický úsměv. V jejich roztříštěném manželství už nezbyla žádná 'kdyby'. Chystal se ji opustit bez ohledu na to, co vytrpěla.

Než to vyčerpávající sezení skončilo, Tessa se cítila vysátá, svaly měla bolavé a těžké. Držela si ruku ochranitelsky přitisknutou na bolavém břiše, zatímco jí paní Higginsová pomáhala ze vstupních dveří kliniky.

"Dovolte mi zavolat panu Carlisleovi, aby vás přijel vyzvednout," nabídla hospodyně a vytáhla telefon.

"Není třeba," řekla Tessa rychle a zavrtěla hlavou. "Je zaneprázdněný ve firemní kanceláři. Je lepší nevyrušovat ho při práci."

"Půjdete pak ještě do nemocnice za svou matkou, milostpaní?"

Tessa se trochu narovnala a snažila se posbírat zbývající síly. "Samozřejmě. Když jsem ji dnes ráno navštívila, slíbila jsem jí, že se za ní odpoledne zase zastavím."

"Tak mě nechte, abych vás tam odvezla." Paní Higginsová měla dost rozumu na to, aby nevyzvídala, protože se o terminální diagnóze Veriny rakoviny dozvěděla teprve dnes ráno.

"Není třeba. Nemocnice, kde maminka leží, je jen kousek odtud. Pěšky to zabere jen pár minut. Měla byste se nejprve vrátit do sídla, paní Higginsová."

Hospodyně vycítila, že vyčerpaná mladá žena potřebuje trochu klidné samoty, s respektem přikývla a odešla.

Tessa pomalu kráčela pod zataženou oblohou. Dnes uplynuly tři roky od její svatby s Desmondem. Tohle datum jí dřív přinášelo nesmírnou radost a naplňovalo její drsnou realitu teplem a nadějí. Ale dnes bylo to ticho z jeho strany ohlušující. Zřejmě na ten milník zapomněl, čímž její tichá, pošetilá očekávání roztrhal na malé, neopravitelné kousky na podlaze kliniky.

Když konečně dorazila k Nemocnici Crestview, nedokázala se přinutit vejít přímo do tyčící se hlavní budovy. Její roztříštěné emoce potřebovaly opravit, než bude čelit matčiným vnímavým očím. Hledajíc chvilkový únik, zabloudila do poklidného nemocničního parku a zhroutila se na opuštěnou dřevěnou lavičku, ukrytou v tichém koutě za shlukem hustých stromů.

Její chvíle odpočinku netrvala dlouho.

"Tesso!"

Ostrý, známý hlas prořízl klidný vzduch. Tessa se zamračila a hruď se jí stáhla. Nechtěla ji vidět. Nechtěla s ní mluvit.

"Proč se snažíš utéct?" ušklíbla se Sloane, když vystoupila zpoza linie stromů se zlomyslným, vítězným úsměvem. Pochodovala vpřed a zahnala Tessu do kouta k lavičce. "Je to proto, že se příliš stydíš ukázat svou tvář? Je dobře, že víš, že to, co jsi udělala, bylo špatně. A teď, vrať mi Desmonda, a já budu tak velkorysá, že ti přidám nějaké peníze navíc, až se s tebou rozvede."

Sloanin hlas kapal urážlivou, extrémní arogancí.

Tessa se odmítla krčit, postavila se s rovnými zády a vztyčenou hlavou. V jejích unavených očích vzplál chladný oheň. "Toto manželství je mezi mnou a jím. Jak se opovažuješ na nás ukazovat prstem? Je přirozené, že za mě utrácí své peníze, protože jsme legálně manželé."

Výsměšný, falešný úsměv zmizel z elegantní tváře Sloane a nahradila ho čirá zuřivost. "Já to věděla! Ty jsi ten rozvod vlastně nikdy nechtěla!"

Tessa zvedla bradu a odmítala nechat se od této ženy ponižovat. "Řekl ti, že se se mnou dočasně nerozvede?"

"Na to nemáš právo!" zaječela Sloane. Oči jí zableskly náhlým vztekem. Rychle přikročila vpřed a vysoko zvedla ruku, aby Tesse uštědřila pálivou facku přes obličej.

Tessa, která ten úder předvídala, se pohnula rychlostí blesku. Vystřelila rukou vzhůru a silou zachytila klesající Sloanino zápěstí ve vzduchu. Její stisk byl jako svěrák a zastavil útok v jeho dráze.

"Tvoje ruka je na hraní na klavír, ne na bití ostatních," odsekla Tessa s úšklebkem a odstrčila ženinu paži pryč.

Sloane okamžitě poznala, že její fyzický útok byl zmařen, a v očích se jí mihl lstivý záblesk. Ohnula se v pase a svírala si zápěstí v předstírané, přehnané agónii. "Ach!" hlasitě zanaříkala a její hlas se rozléhal parkem. "Proč jsi mi to udělala, Tesso? Už jsem ztratila schopnost hrát na klavír, teď když mám zničenou ruku. Není to snad pro mě už tak dost zlé?"

Přesně na povel zaškrupaly na štěrkové cestě naléhavé, těžké kroky.

Desmond se prohnal kolem Tessy jako náhlý poryv větru. Silou se prosmýkl ramenem kolem toho jejího, nechal ji lehce zaklopýtat a zběsile shrábl naříkající Sloane do svého ochranitelského obětí.

Tessa zamrkala a dech se jí zadrhl. Sledovala ho, jak Sloane chová, v jeho pohledné tváři se zračila hluboká, zoufalá starost. Jediné, co viděl, byla ta žena v jeho náručí.

"Jak je na tom tvoje ruka?" zeptal se tónem jemným a protkaným panikou.

"Ach... Moje ruka... Tak to bolí... Tessa, ona..." Sloane nechala svou větu odeznít do ztracena a předvedla mistrovský výkon dobrosrdečné oběti příliš ušlechtilé na to, aby dokončila své obvinění.

Desmond si pečlivě prohlédl Sloaninu pravou ruku. Pak pomalu otočil hlavu. Jeho zuřivý, pronikavý pohled se zaměřil na Tessu a prořízl ji jako fyzická čepel.

"Copak jsi nevěděla, že si Sloane zranila ruku?" zahučel jeho hlas a roztříštil tichou svatyni parku. "Ublížila jsi jí zrovna včera, ale dneska jsi to udělala znovu! Co vlastně chceš?"

Tessa cítila, jak se její křehké srdce propadá do nekonečné, temné propasti. Ta slova jí rezonovala v zvonících uších. *Co vlastně chci?*

Pošetile věřila, že je pohřbený pod horou papírů ve firemní kanceláři. Zatímco ona ležela na studeném lůžku na klinice, třásla se v mučivých bolestech pod stříbrnými jehlami kvůli jeho rodině, kde byl on? Byl přímo tady. Dělal společnost Sloane.

"Desmonde, pamatuješ si, co je dnes za den?" zeptala se Tessa. Hlas se jí zlomil a prozradil horké slzy, které se jí tvořily v koutcích očí. Přetrvávající, ostrá bolest z jehel na klinice jí stále proudila vyčerpanými žilami a ztěžovala jí byť jen plně se nadechnout.

Dnes uplynuly tři roky od jejich svatby.

Desmondův zuřivý výraz zakolísal. Přes jeho výrazné rysy přelétl záblesk komplikované viny. "Nezapomněl jsem. Byl jsem jen trochu zaneprázdněný."

"Zapomněl jsi," zašeptala Tessa. Slzy hrozily, že se prolijí, ale ona je potlačila. Nabídla mu zničujícím způsobem hořký úsměv. "I kdyby sis vzpomněl, vědomě ses rozhodl na to zapomenout."

"Já..." začal Desmond a napětí v jeho čelisti odhalilo jeho vnitřní zmatek.

Tessa odmítla snášet toto veřejné ponižování byť jen o vteřinu déle. Fyzické mučení a emocionální zrada se spojily do chladného, odtažitého odhodlání. Narovnala postoj a pohlédla na muže, kterého milovala, s neústupnou konečností.

"Desmonde, pokud si ji tak moc chceš vzít, pak to neprotahuj. Udělejme to. Můžeme to jít vyřídit hned teď."

Desmond se naježil, jeho frustrace překypěla. Zesílil stisk na Sloanině paži. Měl pocit, že byl velkorysý, když jí nabídl soucitný odklad kvůli smrtelné nemoci její matky, i když tím zároveň rozplakal Sloane. A ona jeho milosrdenství tak snadno zavrhla?

"Nemáš strach, že tvá matka ten šok neustojí?" obořil se na ni naštvaně a použil křehké zdraví její umírající matky jako zbraň proti ní.

"Není třeba si s tím dělat starosti, pane Carlisle," odpověděla Tessa, tónem ledovým a zbaveným tepla, které dříve vyhrazovala výhradně pro něj. "Já jí to vysvětlím. Ona ví, že naše manželství bylo od samého začátku chybou. Přeje si, abych byla šťastná. Kdyby věděla, že spolu tolik trpíme, chtěla by, abychom se také brzy rozvedli."

Bez čekání na jeho odpověď se otočila na podpatku a nechala ho stát v prachu. Každý krok, který udělala směrem k nemocničním dveřím, upevňoval její odhodlání. Chystala se říct Veře pravdu a ukončit tuto frašku ještě dnes.

"Běž si nechat tu ruku prohlédnout od doktora," zamumlal Desmond spěšně a odtrhl oči od své odcházející manželky.

"Desmonde!" zavolala Sloane, zůstávajíc dramaticky sedět na dřevěné lavičce v parku, ruku zoufale nataženou.

Opustil ji, aniž by se na ni podruhé podíval.

Desmond se rozběhl a jeho dlouhé nohy hltaly vzdálenost přes trávník. Dohnal Tessu právě ve chvíli, kdy se rozjely automatické dveře nemocničního vchodu. Natáhl se a popadl ji za ruku. Jeho stisk byl těsný, pevný a neústupný.

Tessa ho zpražila chladným pohledem a pokusila se vymanit ruku, ale on držel pevně.

"Pokud jí to hodláme říct, měli bychom to udělat společně," trval na svém a čelist měl sevřenou v tvrdohlavém odhodlání.

Tessa, s hrudí vzdouvající se z toho běhu, se přestala bránit. Společně kráčeli dlouhými, sterilními chodbami nemocničního oddělení s prsty propletenými v parodii na jednotu. Bok po boku rozrazili dveře a vstoupili do soukromého pokoje.

Vera, sedící na posteli, se odvrátila od slunečního světla proudícího oknem. Její bledá, ztrhaná tvář se okamžitě rozjasnila. Netušíc blížící se zkázu, nabídla jim zářivý, nádherně nic netušící úsměv.

"Ach, vy dva jste tu spolu."