Tessa při pohledu na své okolí padla na kolena, vize jí zatemnily proudy slz. Připadala si jako osamělé odkopnuté dítko rovnou na křižovatce. Vůbec netušila, kudy dál vede z onoho rozcestí její osud.

Pevně svírala matčin šál a hluboce vzlykala jako pohozené raněné štěňátko.

„Mami...“

Cítila všechen ten žal obmyvající niternou duši a pozvolné pohlcování vlastní bytosti odevzdanou a pronikavou boles