Tessa ucítila Desmondovu sladkou vůni a přiblížila tvář k jeho krku.

„Děkuji ti, Desmonde. A… mrzí mě, jak jsem se před chvílí chovala.“

Věděla, jak moc je hrdý. Kdyby ho v nějaký běžný den v minulosti obvinila z toho, že je zloděj, s tou svou povahou už by dávno vybuchl.

Nechtěla myslet na to, co ho zastavilo před výbuchem vzteku. V tuhle chvíli se chtěla pro jednou nechat vést svým srdcem. Chtěl