Julian přimhouřil oči, když se podíval na Hayesovy dvě malé ručičky, které vyvíjely sílu. Neměl to srdce mu ruce otevřít, a tak Sylvii řekl: „Můžeš spát tady. Až usne, můžeš odejít.“

„Cože?“ Spát tady? V jeho posteli?

Sylvie měla pocit, že to není vhodné, a chtěla něco říct. Julian už však elegantně ležel vedle svého dítěte. Zaujal velmi lhostejný a uvolněný postoj a vůbec nepůsobil nepřirozeně ne