Ve školce.

Bylo půl deváté ráno. Děti zrovna posnídaly a při ranní rozcvičce poskakovaly na hřišti. Na každé z jejich malých tvářiček zářil ten nejčistší a nejnevinnější úsměv, naprosto prostý jakékoli poskvrny.

Dorian se na ně zahleděl a lehce se zamračil. „Děti jsou tak rozkošné. Máte ráda děti?“

Sylvie lehce přikývla. Pak ukázala dovnitř. „Vidíte tu holčičku v bílých princeznovských šatech se d