Julian byl chladný, zachmuřený, panovačný a měl v sobě zřejmý náznak hněvu.

Z jeho hlasu dokonce zazníval cynický a záměrně dvojznačný tón, kterého si ani on sám nevšiml.

Sylvie se celá otřásla. Vůbec nedokázala číst jeho myšlenky ani pochopit, proč se jí najednou tak rozzlobeně vyptává, a tak mohla jen trpělivě vysvětlovat: „Ne. Předseda Caldwell mě sem poslal a moje starší sestra ho pozvala na s