POHLED SIENNY

"Musíme zůstat tady, Theo," zašeptám.

Ta slova visí v chladném vzduchu, těžká a dusivá. Theovy ruce spadnou z mých ramen, jeho hruď ustrne uprostřed nádechu. Dívá se na mě shora, jeho husté obočí mu vylétne k linii vlasů v naprostém nevěřícném úžasu. Ochranné teplo, které z něj vždy vyzařovalo, mizí, pohlceno hořkým chladem hranice smečky.

"Jak to myslíš?" zeptá se, hlas se mu láme