DECLAN

Hodím pero na svůj těžký dubový stůl a opřu se, kožené křeslo pod mou vahou zaskřípe. Hromady hlášení od smečky leží přede mnou zcela ignorovány. Přejedu si rukou po tváři, ale nedokážu ze sebe setřít ten přetrvávající pocit její jemné kůže. Moje myšlenky mě neustále táhnou zpátky k Malé slečně Potížistce. Je tak sakra úžasná. Vzpomínka na její křivky tlačící se na mě, ty bezmocné tiché zvu