DECLAN

„Musíš něco sníst,“ zašeptám za zády ženy, která bez života zírá z okna.

Je to už 102 hodin a pár minut bez mojí Princezny a její matka vypadá jako mrtvá. Celý den nedělá nic jiného, než že stojí u okna s přímým výhledem na hlavní dveře, aby viděla, když dorazí někdo s nějakou zprávou.

Nejí, nespí a moc toho nenamluví. Ještě před čtyřmi dny jsme na tom byli dobře – měli jsme naději, ale teď