SIENNA

Do zad mě pálí několik párů očí, až musím zatnout ruce v pěst. Zakloním krk a tiše se na Dece podívám.

Jeho oči se setkají s mými zpoza stříbrné masky, která mu zakrývá zbytek tváře. „Vyndej mi ho.“

Po zádech mi steče teplé zachvění. Způsob, jakým mi poroučí, působí, jako bychom byli v místnosti sami a nikdo nás nesledoval.

Jen on a já.

A chce, abych mu vzala ptáka do pusy.

Polknu neklid a