LORENZO

„Utíkej!“ Slyším křičet mámu.

Temnota lesa hrozí, že mě sevře a sežere jako nějaká stvůra. Máma s tátou říkali, že jsme v bezpečí. Že už nejsme v hledáčku těch lidí.

Ale mýlili se.

Tady jsou. Zářící oči vlků, rozzuřené vytí a nebezpečí, z něhož se mi málem zastavuje srdce v hrudi.

Pronásledují nás, ať běžíme kamkoli, jako by si hráli s našimi emocemi, aby se ujistili, že ten strach cítíme