Ze stínů vystoupila žena. Její kůže byla bílá jako sníh, rty červené jako krev a vlasy téměř stejně bílé jako kůže. Její safírově modré oči zkoumaly okolí a opatrně vnímaly každý detail výhledu. V žádném případě ta žena nevypadala, že by sem nepatřila; všichni kolem trávili většinu svých dní ukryti před sluncem.

Do jejího zorného pole se dostal obrovský trůn, což na ženiných rtech vyvolalo úsměv.