Rhia stála, otevírala a zavírala ústa, neschopná najít jediné slovo. Připomínala rybu – a to dost zmatenou rybu. Bradley její reakci pobaveně sledoval. I v minulosti Rhia vždycky dokázala najít ta správná slova, kterými by bleskově odsekla, ale tentokrát mlčela jako nikdy předtím.

„Ehm, chci říct... Totiž...“ Snažila se zformulovat větu, ale z jejích pootevřených rtů nevyšlo nic jiného než zmaten