Venyra se probudila v posteli s měkkými, stříbřitými prostěradly a spoustou nadýchaných polštářů. V místnosti bylo příliš světla. V očích jí tepalo – nevěděla jak to, ale měla pocit, jako by jí měly naběhnout a vykouknout z hlavy. Uboze zasténala a protáhla se. Tělo ji bolelo, jako by ji rozčtvrtili a táhli několik mil, a pak zase sešili dohromady.

Záblesk vzpomínky ji přiměl zvednout paži vzhůru.