Lorik Gorethorn pohlédl na ženu ve svém náručí. Zhroutila se na něj ve spleti končetin, kápě, kterou měla omotanou kolem paží, jí spadla a zakryla její jemnou tvář.

Plynulým pohybem snadno přetrhl šňůrky a nechal ji spadnout na podlahu.

Záplava rudohnědých vlasů potvrdila to, co její pleť už napovídala. Možná mluvil tak otevřeně kvůli nějaké droze, co mu kolovala v těle, ale nelhal, když jí řekl,