Tal dýchala. Byla naživu. Věděla to, protože ji všechno bolelo. A i když si nebyla jistá, co se děje v posmrtném životě, nedávalo žádný logický smysl, aby smrtelná zranění... nebo smrtelná těla... následovala člověka do další sféry.

Ze rtů jí unikl sten a ona si uvědomila, jak moc jsou vysušené. Měla pocit, jako by cestou dolů z toho stromu spolkla plnou pusu písku.

Ten strom!

Poslední, co si pama