Briino vědomí se sneslo na místo, kde naposledy viděla Ruska a Alfu. Zde přetrvávala vzpomínka na teplo a pach borovice a smůly. Byli teď u země, místo aby se vznášeli vzadu za větvemi a kmeny stromů. Po její levici se z lesní půdy tyčil další skalní výchoz.

Možná by se tam zastavila a hledala stopy. Stíny však nic takového nepotřebovaly, proud ji unášel kolem strmé kamenné stěny a pod dobře masko