Špička pera Maeve Harlowové klouzala po tvrdém papíru a jediným rozmáchlým podpisem zpečetila osud miliardového impéria. Když zvedla pero, na tváři se jí rozhostil zářivý, plný naděje úsměv. Zasunula dokument zpět do elegantních kožených desek.

"Na stupnici od jedné do 'prosím, nech mě, ať ti vlepím facku a proberu tě', se tohle řadí někam k naprostému šílenství," řekla Nora. Naklonila se přes malý kavárenský stolek a s očima doširoka rozevřenýma nevěřícně zírala na desky.

Maeve varování své nejlepší kamarádky ignorovala. Zvedla svou ledovou kávu a klidně si lokla.

"Vážně, Mae," pokračovala Nora a hlas jí klesl do naléhavého sykotu. "Chceš, abych tě uhodila? Nebo ti možná vylila tohle latté na hlavu? Prober se."

"Pět let," řekla Maeve. Položila kelímek na stůl. "Zkoušela jsem ho pět let, Noro. Obstál."

Nora se natáhla a desky popadla ve vteřině, kdy je Maeve pustila. "Tyhle dokumenty z něj udělají největšího akcionáře ve společnosti tvého otce. Chápeš vůbec rozsah toho, co právě děláš? Bavíme se tu o milionech dolarů. Slyšíš se vůbec?"

"O miliardách," opravila ji Maeve a úsměv se jí rozšířil. "Má to hodnotu miliard. A Preston se mnou po celou tu dobu zůstal. Miloval mě, i když si myslel, že jsem jen švorc, osiřelá stážistka, co má problém zaplatit nájem. Taková oddanost si zaslouží odměnu. Zaslouží si všechno. Nemyslíš?"

Maeve popadla kabelku a vysoukala se z boxu. Rozrazila dveře kavárny a vyšla na rušný chodník. Přímo přes ulici se tyčil mrakodrap ze skla a oceli. Prestonova budova.

Nora popoběhla, aby ji dohnala, a podpatky jí rychle klapaly o beton. "Mae, vážně, na vteřinu se zastav. Musíš si to promyslet. Jednáš z čistých emocí."

"Už jsem si to promyslela. Pět let skrývání mé skutečné identity, Noro. Pět let nošení oblečení ze sekáče a předstírání, že nemám ani floka. A ani jednou mi Preston nedal pocítit, že pro něj nejsem dost dobrá." Maeve pevněji sevřela popruh kabelky. "Je čas mu to oplatit."

Nora sklopila zrak ke koženým deskám, které tiskla k hrudi. "Předáváš mu klíče od království."

"Protože si je zasloužil," řekla Maeve. "Zítra ho formálně představím svému otci. Můžeme nechat téhle šarády a tajně se vzít. To je ten sen, chápeš? Nech mě žít můj sen."

Došly na okraj náměstí, které vedlo k hlavnímu vchodu do kancelářské budovy. Než Maeve stihla udělat další krok, blokem se rozlehl pronikavý jekot pneumatik. K obrubníku se stočilo elegantní černé luxusní auto, od jehož pneumatik se lehce kouřilo, jak prudce zabrzdilo.

Poklidné ráno se v mžiku roztříštilo. Z nedalekých přechodů se vyřinula obrovská vlna lidí. Novináři se drali vpřed, táhli těžké fotoaparáty a strkali do vzduchu mikrofony. Blesky fotoaparátů propukly v oslepující, neúnavnou bouři.

Muž držící masivní objektiv fotoaparátu zavadil o Maevino rameno. Drsný náraz způsobil, že zavrávorala do strany.

"Zadrž!" Nora chytila Maeve kolem pasu a zapřela se nohama, aby je obě udržela na nohou.

"Co to sakra—" začala Maeve.

Její hlas přehlušil ohlušující ryk. Fanoušci se tlačili kolem nich, mávali transparenty a do svěžího ranního vzduchu křičeli jediné jméno.

"Lyra! Je tam Lyra?"

"Lyro, milujeme tě!"

"Podívej se sem, Lyro!"

Z prosklených dveří vyběhla ochranka budovy, muži do sebe zaklesli paže a vytvořili lidskou barikádu, ale samotná váha davu se neustále tlačila vpřed. Maeve s Norou, chycené v náhlé fyzické tlačenici davu, byly natlačeny na masivní skleněné panely budovy. Studený povrch se Maeve pevně tiskl k páteři. Strážný odstrčil jednoho zběsilého fanouška dozadu, aby udržel linii. Dominový efekt srazil Maeve a Noru na betonovou podlahu.

Maeve popadla Noru za paži a vytáhla ji na nohy, zatímco se k černému autu hnala další vlna křičících fanoušků. Srdce jí bušilo o žebra. Co se to sakra děje? Otočila hlavu a mžourala skrz moře blikajících světel právě ve chvíli, kdy se dveře auta otevřely.

Na chodník došlápla vyleštěná společenská bota. Pak tvář, kterou znala lépe než svou vlastní.

Preston Mercer. Její Preston.

Ale nebyl sám. Ze zadního sedadla vyklouzla žena a stoupla si vedle něj. Bezchybný make-up, kaskády blond vlasů, značkové šaty, které obepínaly její křivky. Lyra Vanceová.

Novináři se na ně snesli jako supi a překřikovali ohlušující jásot fanoušků.

"Pane Mercere! Je pravda, že si berete Lyru Vanceovou?"

Maeve ztuhla. Zdálo se, jako by svět kolem ní ztichl a zůstalo jen ostré zvonění v uších.

Preston se zastavil na chodníku. Klidně si upravil klopu svého drahého kabátu, zdvořile kývl na kamery a promluvil do chumlu mikrofonů. "Ano, je to pravda. Velmi brzy uspořádáme náš zásnubní obřad."

Maeve zamrkala. Dech jí z plic unikl v prázdném přívalu.

Další novinář mu k obličeji strčil digitální diktafon. "Je pravda, že je těhotná?"

Preston se díval upřeně před sebe, s výrazem klidným a nacvičeným. "To je velmi osobní záležitost. Doufám, že dokážete respektovat naše soukromí."

Vedle něj začal agresivní PR manažer rozdávat naléhajícímu davu tlusté, embosované obálky. "Obřad se bude konat tuto sobotu v hotelu Sable Crest. Následovat bude formální tisková konference."

To dav ještě víc rozbouřilo. Fanoušci křičeli ještě hlasitěji a tlačili se na napjatou linii ochranky. Blesky vybuchovaly v oslepujícím stroboskopickém efektu. Fyzický tlak davu se stával dusivým, těla narážela jedno na druhé v zoufalé snaze dostat se blíže ke slavnému páru.

Maeve se tiskla k Noře, jak byly dále mačkány na prosklené dveře. Do Maeviny klíční kosti narazil těžký fotoaparát a její paží projela ostrá bodavá bolest. Bolest ignorovala. Neodvracela zrak od Prestona.

Otočil hlavu. Jeho pohled přelétl po chaotickém moři tváří. Oči mu přejely přímo přes Maeve bez jediného náznaku poznání. Žádné zaváhání. Žádný ohromený pohled. Jen prázdný, odmítavý pohled muže, který se dívá na cizího člověka.

V Maevině hrudi vzplanula chladná zuřivost. Odmítla být v tomto davu odsunuta na vedlejší kolej.

"Co to sakra děláš?" zařvala Nora přes ten hluk a snažila se Maeve odtáhnout z té tlačenice.

"Slyšela jsi to?" dožadovala se Maeve. Barva se jí vytratila z tváří a nahradila ji palčivá červeň hněvu. To byl Preston. To byl jeho hlas, jasný jako den. Nebyla slepá a nebyla ani hluchá. "Bere si někoho jiného."

Nora zabořila prsty do Maevina rukávu. "Mae, přestaň. Nedělej to teď. Ne tady."

Maeve vytrhla ruku s brutální silou. "On si bere někoho jiného," zasyčela a hlas se jí třásl vztekem. "Někoho, kdo nejsem já!"

Sklopila rameno a silou se protlačila masou těl. Protáhla se kolem bezpečnostní linie a prodrala se těžkými dveřmi do haly, přičemž ječící dav nechala za sebou. Oči se jí upřely na řadu výtahů na vzdáleném konci mramorové podlahy. Preston, Lyra a jeho sekretářka právě nastoupili do prostřední kabiny.

Maeve se dala do běhu.

Do cesty se jí postavil člen ochranky a zvedl tlustou ruku, aby ji zablokoval. "Pan Mercer žádal, aby nebyl rušen," řekl strážný. "Chce být se slečnou Vanceovou sám."

Maeve nezpomalila. "Máte tušení, kdo já jsem?" vyštěkla. Její hlas se odrážel od vysokých mramorových stropů a byl dostatečně hlasitý, aby se několik lidí v hale otočilo a zíralo na ni.

Ten výkřik doletěl až k výtahu. Preston zvedl hlavu. Na jednu letmou vteřinu se jeho oči setkaly s jejími skrz zužující se mezeru ve dveřích. Jeho tvář zůstala nečitelnou kamennou maskou. Nenabídl žádné vysvětlení. Neřekl absolutně nic a nechal kovové dveře s definitivním cvaknutím zapadnout.

"To teda sakra ne." Maeve se od strážného odvrátila. Vystartovala k nouzovému schodišti na okraji haly.

"Maeve! Maeve, zastav!" zazněl za ní Nořin hlas.

Maeve ji ignorovala. Rozrazila těžké protipožární dveře a dopadla na první schod. Vysoké podpatky ji brzdily v rychlosti a zadrhávaly se o beton. Strhla si je, jehly svírala v jedné ruce a zahájila vyčerpávající sprint do schodů. Bosá chodidla jí pleskala o studené schody. Dech z ní vycházel v trhaných, drsných záchvěvech. Svaly v lýtkách jí pálily jako oheň a hruď měla sevřenou jako v těsných železných obručích. Všechno to kardio se konečně vyplácelo.

"Počkej – prostě počkej!" volala Nora. Její hlas byl slabý a odrážel se v dutém schodišti.

Maeve pohlédla přes zábradlí. Na odpočívadle v šestém patře byla Nora ohnutá vejpůl, těžce se opírala o kovové zábradlí a lapala po dechu.

"Běž," zasípala Nora a mávla rukou nahoru. "Prostě běž."

Maeve se otočila zpět ke schodům. Překonala pálivou bolest v nohách a stoupala výš a výš, dokud nedosáhla k těžkým dveřím označeným zářícím červeným číslem deset.

Kolena se jí mírně podlomila, když do těžkých dveří zatlačila. Vklopýtala na chodbu v desátém patře, hruď se jí vzdouvala s každým trhaným nádechem. Kráčela přímo po plyšovém koberci směrem k Prestonovu ředitelskému apartmá.

Těžké dubové dveře lemovali dva muži v tmavých oblecích. Jeho osobní ochranka. Maeve je okamžitě poznala. Byli to ti samí muži, kteří na ni kývli, když Prestonovi přinesla kávu, ti samí muži, kteří ji viděli odcházet z jeho bytu v brzkých ranních hodinách.

Rázně k nim vyrazila, odhozené lodičky stále pevně svírala v ruce.

"Nemůžete jít dál," řekl vyšší strážný. Vykročil vpřed a svými širokými rameny jí zablokoval cestu. "Nemáte oprávnění se v tomto patře zdržovat."

"Ví, že tu stojím?" dožadovala se, snažíc se popadnout dech.

"Řídíme se pokyny," řekl druhý strážný s tváří bez jakéhokoli soucitu. "Prosím, odstupte."

"Neodejdu," řekla Maeve a zapřela se nohama. "Řekněte mu, že jsem hned za dveřmi!"

Přesně jak očekávala, strážci zůstali stát jako sochy.

"Prestone!" zakřičela Maeve. Její hlas se prořízl tichou, luxusní chodbou, syrový a zoufalý. "Prestone, otevři ty zatracené dveře!"

Strážci se přiblížili. Ten vyšší natáhl ruku a mířil, že ji popadne za paži.

"Řekla jsem, nesahejte na mě!" odsekla Maeve, fyzicky se vyhnula jeho sevření a ucouvla, aby si udržela odstup.

Než mohl kdokoli z mužů znovu vyrazit, těžké dubové dveře se s hlasitým zasvištěním otevřely.

Maeve otočila hlavu a dech se jí zadrhl. Připravila se na to, že uvidí Prestona.

Místo něj však na chodbu vyšla Victoria Mercerová.

Prestonova matka měla svůj obvyklý výraz chladného, uhlazeného pohrdání. Než Maeve vůbec stihla přítomnost starší ženy zpracovat, Victoria se pohnula. Její ruka vystřelila děsivou, brutální rychlostí.

Maeve ucítila na tváři ostrou, štípavou ránu.

Facka se rozlehla chodbou jako výstřel. Maevina hlava cukla do strany. Zavrávorala dozadu a sevření povolilo. Z prstů jí vyklouzly lodičky a hlasitě zachrastily o okraje podlahy z tvrdého dřeva. Její svaly paralyzoval čirý šok. Kůže na tváři jí po fyzickém úderu intenzivně hořela. Zvedla chvějící se ruku k obličeji, ústa pootevřená, ale žádná slova z nich nevyšla.

"Držte ji!" štěkla Victoria na ochranku.

Oba muži zaváhali a těkali pohledem mezi Maeve a otevřenými dveřmi kanceláře. Maeve stála jako přimrazená, zrada a fyzický úder ji učinily neschopnou pohybu.

Pak, zevnitř kanceláře, se Maevinu zvonění v uších konečně prořízl hlas.

"Mami, co to děláš!?" zařval Preston.

Maeviny oči střelily za zvukem, ale tvář ji štípala příliš prudce na to, aby dokázala zformulovat jediné slovo odpovědi.

Victoria nad synovým hlasem ani nebrvou nehnula. Upírala svůj zlověstný pohled na Maeve a horní ret se jí kroutil v úšklebku čirého znechucení. "Nechápu, jak sis vůbec mohla myslet, že by si můj syn mohl vzít někoho tvého ubohého postavení. Nejsi nic. Řekla jsem, držte ji! Dnes udělím téhle ženské lekci, na kterou nikdy nezapomene!"