Maeviny oči se prudce otevřely.

Chvíli ležela nehybně a mrkala na zdobený strop. Bílý. Lemovaný plátkovým zlatem. Nad ní visel křišťálový lustr – jemný a příliš jasný. Prsty sevřela okraj hedvábné přikrývky. Rychle se posadila.

Postel. Obrovská. Sametové čelo. Všude zlaté a slonovinové prvky. Bylo toho příliš. Ten druh luxusu, kterého se nedotkla od chvíle, kdy odešla z otcova sídla.

Neměla tu vůb