Pohled Vesper

Čas se zastavil. Nebo to tak aspoň připadalo. Jeho ústa byla na mých teplá a měkká a na jednu neuvěřitelnou vteřinu se ani jeden z nás nepohnul.

Pak se stáhl.

Zírala jsem na něj. Nemohla jsem se pohnout. Mozek mi úplně zkratoval.

Tohle se nemělo stát. V mém předchozím životě jako Vesper jsem byla příliš zaneprázdněná podmaňováním smeček a odstraňováním hrozeb na to, abych myslela na