Pohled Viviany

Rocco konečně spal.

Jeho malá ručička stále svírala cíp jeho oblíbené deky. Po polštáři se mu rozlévaly divoké tmavé kudrliny lemující tvář, kterou zjemňoval mírný, rytmický dech. Stála jsem na kraji jeho postele a nechala přes sebe přelévat ticho pokoje. Prsty jsem mu přejela po teplé tváři, obkreslila linii jeho čelisti a pak jsem o krok ustoupila. Vyklouzla jsem z pokoje a nechal