Pohled Vincenza

Florencie voněla pořád stejně.

Krev. Asfalt. Moc.

Ale bez nich to tu působilo jako v hrobce.

Celá léta jsem do bitev, jako byla tahle, vstupoval otupělý, protože otupělost znamenala přežití. Teď však byl každý tichý okamžik bitevním polem sám o sobě.

Byl jsem od Viviany a Rocca pryč ani ne jeden den.

Příliš málo času na to, aby se jakýkoli racionální muž začal hroutit.

Ale já nebyl