Viviana's POV

Vincenzo vypadal, jako by vešel do noční můry.

Stál jako přimrazený ve dveřích, z tváře mu vyprchala barva, upíral na mě zrak, jako bych byla něco neskutečného, něco, na co nebyl připravený pohlédnout.

"Viv—" řekl chraptivě. "Jak jsi... co tu děláš?"

Zasmála jsem se.

Ten zvuk se ze mě vydral, ostrý a divoký a naprosto špatný, odrážel se od sterilně bílých zdí. Vylekalo to i mě samot