Pohled Viviany

"Opravdu sis myslela, že jsem se tě pokusil zabít?"

Jeho hlas se nezvýšil.

Nezatvrdil se.

Zlomil se.

A nějak to bolelo víc.

Neodpověděla jsem hned. Protože pravda nebyla pouhá věta. Bylo to pět let strachu zarytého pod kůží.

"Chystala jsem se odejít už předtím," pronesla jsem nakonec se staženým hrdlem. "Před tím výbuchem."

Vincenzo se ani nepohnul. Jeho oči neopustily ty mé.

"Řekl