Pohled Vincenza

Když jsem Rocca vyzvedával, vyběhl ze školní brány jako záblesk slunečního světla.

„Vincenzo!“

Sotva jsem měl čas se připravit, než do mě ten chlapec narazil, batoh mu poskakoval na zádech, tkaničky u bot napůl rozvázané, tváře zrudlé vzrušením.

„Jsi tu brzo,“ pronesl Rocco vyčítavě, ale s obrovským úsměvem.

„Vždycky se snažím být, když pro tebe jedu,“ odpověděl jsem a rozcuchal mu