Pohled Viviany

Nemocnice mají zvláštní druh ticha.

Není to úplné ticho, ozývají se kroky, šepot, přístroje, ale je to těžké ticho, které vám tlačí na hruď.

Seděla jsem v čekárně před Silviiným pokojem, ruce sepjaté tak pevně, až mi zbělely klouby. Zářivky nade mnou bzučely. Každých pár vteřin někdo prošel, ale všechno mi připadalo vzdálené.

Uši mi stále slabě hořely.

Ze šoku.

Z toho, jak dopadla