Pohled Viviany

Sicílie měla působit jako úleva.

Nepůsobila.

Dům měl výhled na moře a vítr sem přinášel vůni soli. Bylo to tu krásné. Mírumilovné. Tiché. Až moc tiché.

Byly jsme tu už dva dny.

Dva dny od chvíle, kdy Vincenzo stál na chodbě Vily a řekl mi, ať jsem silná.

Dva dny od chvíle, kdy řekl, že zavolá.

Nezavolal.

První den jsem se mu zkoušela dovolat dvakrát. Jednou ráno. Jednou před spaním.