Pohled Viviany

Moře venku vypadalo stejně jako včera.

Modré. Nekonečné. Klidné.

Působilo to skoro až výsměšně.

Seděla jsem u malého stolu u okna s otevřeným notebookem a předstírala, že čtu e-maily, zatímco mi vedle chladla nedotčená káva.

V domě byl klid. Rocco ještě spal, jeho online výuka začínala až za hodinu. Leonora byla dole v kuchyni. Slabě ke mně nahoru doléhaly běžné ranní zvuky: nádobí,