Z pohledu Vincenza

Pár chvil poté, co Arturo odešel, mi na telefonu vyskočila zpráva od Bruna.

„Viviana, Emilio a Rocco dnes večer večeří v nedaleké restauraci. Perimetr je zajištěn.“

Při pohledu na Emiliovo jméno ve zprávě se mi v hrudi pohnulo něco temného. Protože byl tam. Vedle ní. Staral se o ni. Pomáhal s Roccem. Žil život, který jsem měl žít já.

Vzpomínka na jeho slova v galerii se mi znov