Z pohledu Vincenza

Když jsem vešel, zasedací místnost už byla plná. To se dalo čekat. Co jsem ale nečekal, bylo to, jak přirozeně si Viviana ten prostor podmanila.

Připomnělo mi to, když jsem ji poprvé viděl v kancelářském prostředí, jak vedla podobnou poradu. Pokud vůbec něco, zdálo se, že se s časem ještě zlepšila. A byl jsem na ni za to hrdý.

Viviana stála poblíž čela stolu, tiše hovořila se