Pohled Viviany

Po schůzce s Vincenzem jsem sotva měla čas se nadechnout, a už jsem musela přejít k další. Což bylo, zpětně vzato, pravděpodobně požehnání. Protože kdybych dostala byť jen deset minut ticha, přehrávala bych si celou tu konfrontaci v hlavě pořád dokola, dokud bych se z toho nezbláznila.

Místo toho jsem nakráčela do úplně jiného druhu chaosu.

„Ah! Finalmente!“ Ten hlas zaduněl místnos