Vincenzův pohled

„Viv...“

Vlastně jsem ani pořádně neviděl, jak se to stalo.

Jednu vteřinu stála přede mnou a v další se její tělo bezvládně sesulo.

Pohnul jsem se dřív, než jsem se zmohl na jedinou myšlenku, dřív, než existovalo cokoliv jiného. Zachytil jsem ji těsně předtím, než dopadla na zem. Její váha se mi svalila do náruče a hlava se jí zlehka zhoupla na mé rameno.

„Viv.“

Žádná odpověď.

Hru