Pohled Viviany

Dveře auta se zavřely s tichým, definitivním zvukem, který se zdál být hlasitější, než by měl.

Když Vincenzo nastartoval motor, nic jsem neřekla. Ani jsem se na něj nepodívala.

Místo toho jsem zírala přímo před sebe, ruce mi spočívaly v klíně s volně propletenými prsty a myšlenky se mi míhaly příliš rychle a zároveň příliš pomalu.

Všechno z uplynulé hodiny se mi v útržcích přehrával