Pohled Vincenza

Byt konečně utichl. Ten druh ticha, který přicházel až poté, co se Rocco vyčerpal mluvením, smíchem a vyjednáváním o večerce, jako by šlo o politický summit.

Stál jsem ve dveřích jeho pokoje se založenýma rukama a sledoval ho, jak si dramaticky urovnává přikrývky jako malý král připravující se na bitvu.

„Víš,“ řekl vážně, „miminka by asi měla být tišší.“

Opřel jsem se o rám dveří.