Pohled Viviany

Kolem poledne jsem už byla vyčerpaná. Ne fyzicky. Ne tak docela. Bylo to ten druh vyčerpání, který pramení z toho, že příliš dlouho a moc přemýšlíte. Z neustálé ostražitosti. Z neustálého čekání, že se něco pokazí. Z neustálého představování si těch nejhorších scénářů dřív, než se vůbec staly.

Seděla jsem u svého stolu a tupě zírala na e-mail, který jsem četla už třikrát, aniž bych