Pohled Viviany

Dlouhou chvíli jsem prostě jen zírala na malou sametovou krabičku, která mi ležela v rukou.

Byla překvapivě lehká, příliš lehká na to, aby unesla všechno, co najednou zřejmě představovala.

Zvedla jsem oči zpět k Vincenzovi. „Co je to?“

Místo odpovědi udělal jeden opatrný krok blíž. „Mohu?“

Přikývla jsem.

Beze slova si ode mě krabičku jemně vzal zpět, jeho prsty byly pevné, ale jen s