Pohled Viviany

Hlaveň zbraně se ani nezachvěla.

Zůstala namířená přímo na mou hruď, zatímco se Silvia usmívala s děsivým klidem.

"Takže," řekla tiše, "sbohem, Viviano."

Zatajila jsem dech, ne proto, že bych se už bála o sebe, ale protože Rocco stále seděl v bezvědomí jen o pár metrů dál.

Když mě zabije, kdo ho ochrání? Kdo se postará, aby se probudil?

Kdo by—

Skladištěm se rozlehl ohlušující racho