POV Declan

*Do prdele. Ona plakala.*

To uvědomění mi buší do lebky silou perlíku, když se dereme z hodiny kalkulu paní Gallowayové ven do dusivého shonu na chodbě. Seděl jsem hned vedle ní. Viděl jsem tu vlhkost na jejích zrudlých tvářích. Kvůli nám. Ne, to beru zpět. Kvůli *mně*.

Předtím na schodišti jsem věděl, že jde hned za námi. Prakticky jsem cítil její přítomnost ještě dřív, než jsem zaslec