POV Eden

Mísím se do přeplněné, hlučné chodby a držím oči přilepené k rozsáhlé mapě kampusu ve svých rukou. Skříňky práskají všemi směry a vzduch plní chaotické štěbetání studentů.

„Eden! Počkej,“ zavolá jeden z bratrů nahlas z chodby.

Po tom trýznivém pekle, kterým mě dneska nechali projít, nemám ani ten nejmenší zájem se s nimi bavit. Pevně svírám okraje papírové mapy, až mi zbělají klouby.

„