Pohled Declan

Nervy mě zasáhnou jako fyzická rána pěstí do břicha vteřinu poté, co zařadím na autě parkování. Pneumatiky křupou o štěrk příjezdové cesty a ten zvuk je v uzavřeném prostoru kabiny hlasitý. Vypnu motor, ale mé ruce zůstanou křečovitě sevřené kolem volantu. Děs mi sedí těžce uprostřed hrudníku a mění mi krev v led.

"Seš v pohodě?" zeptá se Lachlan ze sedadla spolujezdce. Otevře dveře,