Eden

Pozoruju Declana, jak schází ze schodů a když pak vyjde předními dveřmi ven, žaludek mi spadne až někam k zemi. *Proč mi vadí, že odešel? Zvlášť, jestli udělal to, z čeho jsem ho obvinila.*

*Ale co když ne?*

*Co když říkal pravdu? Vůbec jsem ani nevzala v úvahu, že by mezi námi něco mohlo být, vždyť to jsou mí nevlastní bratři. Kdo by něco takového dělal?*

„Eden, prosím tě...“ žadoní Lach