Sienna

„Cale,“ hlesnu a jeho jméno mi z úst unikne jako přerývaný vzlyk.

„Sien, kde jsi? Jsi v pořádku?“

„Miluju tě,“ zachrchlám do telefonu a vzlykám, protože vím, že mi dochází čas. „Miluju tě a tak strašně mě to mrzí. Prosím, vyřiď Kellanovi a Kiernanovi, že se omlouvám a že je taky miluju, tak hrozně moc. A vyřiď Lachlanovi...“

„Do prdele, to ne, Sien! Co se to sakra děje? Prostě mi řekni, kde